Jeden den, který bych ráda změnila

18. října 2014 v 11:13 | Sebian |  topic of the week
Tohle je skvělý nápad na článek, ale zároveň je hrozně těžké si uvědomit, o kterém dni přesně psát. Určitě je víc takových dnů, které bych ráda změnila, takže vybrat jen jeden jediný bude hodně složité. Když se ale zamyslím, tak to určitě nebude žádný z dnů, kdy jsem se neučila do školy a potom dostala špatnou známku nebo některý ze dnů, kdy jsem zaspala nebo se třeba pohádala s někým z přátel. Jasně, i takové dny by stály za to změnit, ale není to tak důležité, jako jiné dny. Tak jo, pořád se snažím přemýšlet a zatím o žádném takovém dni v mém životě, který by nějak vyčníval tím, že je extrémně špatný, nevím. Před pár roky bych určitě řekla 6.8.2011, ale postupem času musím uznat, že i tenhle den, který tenkrát nebyl vůbec příjemný, byl k něčemu dobrý. Vážně bude něco na tom přísloví, že všechno zlé je pro něco dobré. Možná, že v mém životě ještě nebyl žádný až tak špatný den, i když moc dobře vím, že jsem měla období, kdy mi bylo na nic. Ale tak to máme všichni a za pár měsíců si na to už ani nevzpomeneme.



Taky se musím zamyslet nad tím, jestli je to den, který bych ráda změnila proto, že jsem udělala něco špatného já nebo je to den, kdy se stalo něco špatného i bez toho, abych za to já jakkoliv mohla. U toho prvního případu se vážně nedokážu rozhodnout, protože když se za jakýmkoliv pro mě tenkrát špatným dnem ohlédnu, tak už to teď beru jako prkotinu. Teď se mi delší dobu nic hrozného nestalo, abych byla ještě pořád v té špatné náladě a mohla o takovém dni psát, a tak se spíš zaměřim na nějaký den, který byl špatný i bez mojí pomoci.

Bude to den, kdy se zranil můj teď už 10ti letý bratránec Honzík. Tenkrát mu byly 3 roky a to, co se mu stalo, ho zpozdilo a přispělo k jeho postižení ještě víc. Narodil se hodně brzy, protože moje teta měla alergickou reakci na plod, a tak Honzík musel ven. Jen tak tak to přežil, všichni jsme doufali a nakonec to dopadlo dobře. Celkem dobře. Neměl dobře vyvinutou míchu v páteři, a tak mu tam doktoři museli dát umělou trubičku, která tuhle nervovou trubici nahrazovala. Jak Honzík rostl, musela se mu trubička vyměňovat, protože plast prostě neroste. Doktoři řekli, že bude trochu opožděný a že mají všichni kolem něj dávat pozor na to, aby se nebouchl do hlavy, že je to moc nebezpečné. Postižení ho tedy neminulo, ale je to zlatíčko celé rodiny. Bohužel v den, kdy mu byly 3 roky šel s mojí tetou (jeho mamkou) vyzvednout narozeninový dort. Teta zrovna platila a on vylezl na židli a upadl z ní. Na hlavu. Začal zvracet a okamžitě s ním jel strejda a teta do Motola do Prahy. Ležel tam hrozně dlouho, nakonec se z toho dostal, ale jeho postižení se zvětšilo. Klepou se mu ručičky, špatně mluví a žije pořád v tom svém světě. Byl to den, kdy se rozhodlo o Honzíkovo budoucnosti, protože tuhle ztrátu už prý nedožene. Nejspíš bude vždycky potřebovat někoho, kdo se o něj bude starat. Ale kdyby potřeboval cokoliv, tak se mnoou může počítat. Je to přece můj milovanej bratránec ♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 M` M` | Web | 18. října 2014 v 13:10 | Reagovat

pěkně napsané. Honzíka je mi líto :/ je ale skvělé, že má ve své rodině oporu :)

2 Veronica.Mathers Veronica.Mathers | Web | 18. října 2014 v 13:12 | Reagovat

Obdivuji tě, já sama bych nevěděla, o kterém dni psát. Ikdyž teď mě jeden napadl, hm :) s tím příslovím naprosto souhlasím.

3 Monii. Monii. | Web | 18. října 2014 v 19:35 | Reagovat

Achjo, vždycky, když čtu něco takovýho, je mi smutno. Je nespravedlivý, že někteří lidi nemaj štěstí.
Já žádný den změnit nechci, protože jakýkoliv rozhodnutí, jakoukoliv větu, jsem v tu chvíli prostě tak chtěla. Ale jeden den po vánocích roku 2007 bych změnit chtěla, protože to umřel můj nejmilovanější děda...

4 Lucy0077 (lucy0077blog.cz) - Fashion blog Lucy0077 (lucy0077blog.cz) - Fashion blog | Web | 18. října 2014 v 22:40 | Reagovat

smutný je mě Honzíka líto člověk neustále bojuje v životě :) já bych asi nějaký den změnila :)

5 Haniinka Haniinka | Web | 19. října 2014 v 11:59 | Reagovat

Pane bože, je mi ho hrozně líto, ale zase musíme to brát tak, že žije! Jinak nevím jestli to bylo už kdysi, ale růstoucí plast je, i železo. Já mám růstoucí železo co drží mojí páteř se žebry, jinak by mi rozdrtily orgány.

6 CrazyJull CrazyJull | Web | 19. října 2014 v 16:57 | Reagovat

Je mi hrozně líto, co se stalo tvému bratránkovi.
-CrazyJull

7 Rasty Rasty | Web | 19. října 2014 v 19:51 | Reagovat

Dost mě to dojalo... I já jsem o tomto tématu týdne přemýšlela.
___
Je mi nepříjemné to k tomuto článku napsat, ale na mém blogu je kontrola affs (ale není časově omezená). Napiš se, nebo nech být ;)

8 Vall Vall | Web | 19. října 2014 v 19:53 | Reagovat

Já když psala toto téma týdne na můj blog, tak jsem u toho brečela. Ale kdo by ne.
Tvůj článek se mi moc líbí.
Je mi tvého bratránka líto:(

9 Teri Teri | Web | 19. října 2014 v 20:40 | Reagovat

Wow. Zrovna píšu článek na tohle téma a tvůj mě teda dostal. Je mi líto co se mu stalo, ale má štěstí, že má kolem sebe rodinu jako jste vy... držím mu palce, ať se daří co nejlíp! :)

10 Inny Emilly Inny Emilly | Web | 20. října 2014 v 13:31 | Reagovat

to je celkem těžké téma.. nevím jaký den bych si vybrala.. ale uplně nad tím ted' přemýšlím. I když v některých chvílích si člověk přeje změnit ten den, nebo aby se vůbec nestal, tak postupem času zjistíme, že to vlastně k něčemu bylo a už to asi ani měnit nechceme. Ze všeho plyne něco jiného. At' je to špatné nebo dobré.

11 ~Jindru ~Jindru | 20. října 2014 v 17:40 | Reagovat

.))

12 Sarah Sarah | Web | 20. října 2014 v 21:46 | Reagovat

Je to krásně napsané! Máme podobné názory, taky jsem to tak podobně sepsala!
Je mi tak strašně líto tvýho bratránka... Myslím, že k tomu nemůžu ani nic napsat, protože tím to nezlepším... Snad jen, doufám, že bude v životě šťastný i přes jeho postižení :/ :) :*

13 Lolly Lolly | Web | 21. října 2014 v 22:46 | Reagovat

Krásme napísané!Máš pravdu, vybrať nejaký deň je ťažké

P.S. som späť

14 Dominika Dominika | Web | 23. října 2014 v 21:35 | Reagovat

Je zaujímavé, ako by sme chceli neskutočne meniť našu minulosť, ale keď dojde nato, povedať jeden deň, sme ticho.. Možno preto som podobný článok nepísala, lebo ma žiaden nenapadá. Všetko zlé má svoje opodstatnenie, prídeme nato neskôr. Toľko opakované klišé až to bolí.
Pri tom, ako som čítala ten príbeh mi behal až mráz po chrbte. Je to až desivé.. A som vďaka tomu ešte vďačnejšia, že som zdravá a nemusím takéto veci riešiť. Tvojmu bratrančekovi určite prajem len to dobré..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama